2. návštěva Indie 2013/14

Měla jsem na podzim 2013 mít 2. čtení palmového listu, opět přijel nádí Palani z Indie do Prahy a já měla opět možnost se zúčastnit.

Jen někdy se nestačím divit, jak vše probíhalo................. o tom, že bude Palani v Čechách jsem věděla docela brzy a trošku jsme váhala, zda jít na čtení. Tak jsem se jen tak  přihlásila, že jako náhradník, kdyby bylo málo zájemců. Nakonec bylo zájemců až moc a já stále tvrdila ať mě berou jako náhradníka, že dám přednost těm , co ještě čtení neměli žádné. Stále ale se mnou počítali a volali mě do Prahy na termín čtení. Tak jsem tedy přijela a stále jsme jsem si říkala, kdo ví, zda budu mít další list.

Nastal pak čas hledání palmového listu a kupodivu tentokrát do půl hodinky se našel můj palmový list pro mé 2. čtení v životě. Měl tentokrát jen 1 list.

Mohla jsem si opět sáhnout na svůj list a šla jsem opět čekat, než vše bude přepsáno do novotamilštiny a budou mě volat na čtení.

Tentokrát bylo čtení v místě mě blízkém a energeticky nabitém místě v Praze v Biotronickém centru.

Tak i čekání bylo příjemné a potkala jsme tam spoustu známých tváří a tak jsme si povídli o čtení ,o zážitcívh a o dojmech. Bylo moc zajímavé vidět ty rozzářené obličeje a dojaté srdce všech.

Měla jsme pak čtení mého listu s výborným překladem a trošku jsme se nasmáli s Palanim, ptotože se už známe a je mi hodně blízký.

Jsem vděčná za vše, co mi bylo čteno a doporučeno. I informace ne zrovna pozitivní beru jako dar, že mohu s nimi počítat a být na ně připravená a s pokorou je pak přijmout, doufám.

Opět mi bylo čteno po jistých časových úsecích mého života, až do pravděpodobné smrti.

Na počátku bylo samozřejně identifikace mé osoby s celou mou rodinou, vzděláním, prací a pocity, má charaktreistika a karma.

Opět mi byl řečen další můj minulý život, kde jsme uděla špatné věci a bylo mi doporučeno je napravit opět cestou do Indie a vykonat na několika místech pužu a dát i dary chudým lidem.

Přiznám se, nejprve jsem byla z této zprávy zděšena, vždyť jsem tam nedávno byla, mi lítalo hlavou, jak já tam zase pojedu a s kým?

Vykonali jsme s Palanim pužu i v Praze a už další měsíc jsem v životě viděla, že se něco v mém životě mění k lepšímu.Tedy dnes už vím, že takové čtení a modlitba má svou velkou sílu a je třeba vše nechat osudu a pokud dostaneme dobrou radu, že je třeba něco vykonat a pomoci, tak neváhat.

Jak už to s Indií chodí,dějí se občas nepředvídatelné věci a vy se nestačíte divit, jak funguje náhoda či osud. Nakonec se organizoval zájezd do Indie pro 36 lidí , kteří měli většinou čtení na podzim a byla tak šance pro všechny, co měli doporučeno jet do Indie a vykonat tam nějaké modlitby a dát dary.

Jeli i někteří jen ze zvědavosti, ale i ti se těšili na dalakou zemi s jinou historií, tradicemi a způsobem života.

Nejprve nebylo jisté, zda pojedu já a nebo můj býv. manžel, protože bylo třeba se postarat o děti a termín byl práve přes vánoce a nový rok.

Kupodivu dal tentokrát přednost ženě můj bývalý a tak jsem mohla jet a těšit se na cestu.

Vše v práci a v životě probíhalo ke konci roku 2013 docela v nějakém spěchu a shonu, ale podařilo se mi přece jen se nějak nachystat a sbalit a vyrazit na cestu.

 Samozřejně, že jsem se opět nachystala s průvodcem, věděla jsem všechna místa, kam mám jet a k čemu ty chrámy jsou zasvěceny a proč tam asi mám mít pužu.

Nakoupila jsem doporučená homeopatika a další potřeby a kufr musel mít max. 15 kg. Baťoh max. 5kg. S tím, že jsem jela skoro na 3 týdny to nebylo tak jednoduché se zbalit a nepřehnat váhu.

Dorazili jsme všichni do Prahy a letěli jsme ráno 25.12.2013 do Dubaje, odtud do Chennai. Tam už na nás čekal pan Palani s klimatizovaným autobusem a s řidičem a jeho pomocníkem .

Smůla tomu chtěla, že se mi hned 1. den pokazil fotoaparát a nešel už spravit. Já byla připravená fotit všude a hodně a najednou mi zůstal jen mobil a to s velmi nekvalitním foťákem uvnitř. Nějak jsem se s tím smířila a možná to tak mělo být, abych vše vstřebávala bez focení, jen svýma očima a naplno.Tedy fotek mám tentokrát málo. (Fotili jiní a mohu říci , že už mi fotky posílají a moc jim děkuji).

Putovali jsme ještě ten den do Thuruvennamalai, tedy tam, kde jsme už byla minule a tak jsem se těšila, jak to budu vnímat tentokrát. Je to místo s bílým krásným úžasným chrámem a je tam i Ášrám maharišiho Ramany a hora Arunáčala, kde jsem minule byla až na vrcholu sama s jedním indem.

Tentokrát jsem nešli na Arunáčalu, nebyl na to čas, ale chrám jsem vnímala jinak, bylo to jako opětovné setkání s moc dobrým místem.

Navíc mě těšilo setkání s mnoha lidmi, které jsem znala i ještě neznala z našeho autobusu, měla jsem moc dobrý pocit ze všech, z celého seskupení skupiny lidí zájezdu.

Všichni jsme měli podobný cíl a nadšení pro cestu a tušili jsme něco moc velkého a nezapomenutelného, co nás čeká v Indii.

Ubytování jsme měli moc pěkné a za to děkuji panu Palanimu. Snažil se vybrat pěkná zajímavá místa i jídlo výborné v Indii.

Opět jsem neměla potřebu moc jíst na celém pobytu Indie, stačilo mi ovoce přes den a večer trocha teplé rýže či placka s nějakou pálivou či zeleninovou omáčkou. Malou sladkostí jsem nepohrdla, byla to taková dobrá tečka dne.

Pili jsme většinou jen vodu nebo indický ( tedy ne vždy chutný) čaj.

Ovoce je tam ůžasné................... banány všech barev a vůní, malé  až mini jako malíček, ananas voňavý, kde se dá jíst i s tím středem, mango, pomeranče, granátové jablko úžasně dobré, tam jsem se tedy vyžila a chutnala.

Na večeři jsme měli jídlo dosti pozdě ale kupodivu mě nikdy nic nebolelo a tentokrát jsem měla moc dobré pocity a zdraví bez problémů.

Navštívili jsme během cesty místa pouze v Tamilnádu a spíše na východní části, jeli jsme tedy od Chennai do Thiruvennamali, pak do Mayiladuthurai, a okolní chrámy, tanjavur, Maduray,  a další místa  a jeli jsme až k východní čásri Rameshwaram, kde je kousek od Srí lanky, pak jsme pokračovali až k jižnímu cípu Kanjakumari, kde se setkává  Indické moře, Arabské moře a Bengálský záliv. Očekávali jsme tam nádherné vycházející a zapadající slunce, bohužel celé dva dny bylo zataženo a i pršelo, tedy slunce moc nebylo, ale jeli jsme lodí  na ostrůvek, kde žil pan Vivekananda a na vlnách jsme se pěkně houpali.

Silný zážitek mám z Rameshwaranu, kde součástí obřadu je polévání ze 24 studní vodou, kterou vám lijí na hlavu a pak jste celý mokří, běháte po chrámu do studny ke studni , to vše aby smili z vás vše špatné a očistili vaši duši. Pak i samotná puža měla silný zážitek.

Hned další den byla očistná puže a koupel za mrtvé v moři, kde jsme se namočili včetně hlavy a mokří s dojmy z puže jsme naTuc Tucu jeli na hotel.

Nezapomenutelné dojmy jsme měli při rozdávání různých darů chudým, dětem i starým , kdy jsme někteří měli doporučeno obdarovat i velké počty a nakrmit nespočet lidí a dětí. Rozdat oděvy, potřeby do školy a podobně. Vše bylo moc náročné a v neustálém shonu, ale dojem z těch vděčných očí, dlaní a srdcí indických lidí, jistě stálo za to, jistě si tam všichni uvědomili svou nepatrnost a svou maličkost v dění života. Kdy malé dítě se na vás směje a chce se fotit, je vděčné za kousek jídla či bonbon. Dospělí lidé se na vás smějí a mají zájem si s vámi povídat, je to upřímné a zcela spontánní.

Přitom vidíte, že k životu moc nepotřebují, stačí jim obyčejná malá chaloupka, kde spí třeba jen na zemi, nemají ani okna a kuchyň mají venku, chodí po prašné cestě bosky a stačí jim sárí na oblečení.

Čas moc neřeší a nemají shon jak u nás v Evropě, jsou smířeni se svým osudem, s pokorou přijímají svůj úděl, svůj život, žijí svou vírou, rodinou, radují se z maličkostí. Někdy jsme potkali i hodně nemocné a a možná i s nebezpečnou nemocí na cestě, jak jen tak postávají, polehávají, někdy i prosí o almužnu. V takových chvílích víte , že pomůžete jen na chvíli, ale svět nezměníte.

Doufáte, že snad budete zdraví a nic špatného nechytíte, chodíte totiž bosky po ulici, po chrámu a ocitáte se skutečně v živém světě všeho smetí a výkalů na ulici.

Po pár dnech to  přestanete řešit.  Bylo až s podivem, že všichni ze zájezdu brali vše s nadhledem a nikdo  neonemocněl.

Podáváte ruce mnoha lidem, dětem, mladistvým i dalším a usmíváte se jako oni a je vám moc fajn na duši a říkáte si, to by se u nás asi nestalo a v tom vnímáte Indii úplně v jiné dimenzi a odlehčeně. Víte, že je to zem duchovní,intuitivní a bohužel má své problémy, je jich moc, jsou chudí, mají kasty, ale přesto to nějak zázrakem funguje a docela jsou v klidu a zdraví a hlavně z ničeho si nedělají problém a prostě se smějí. Úžasné zjištění. Navštívili jsme

 nespočet chrámů starých od 4. století, i polorozpadlé a chrámy krásné, klidné, někdy naopak hlučné plné lidí, přesto všude jsme měli možnost mít pužu, i když jsme cizinci a nejsme hinduisti, vůbec jim to v celé Indii nevadilo. Dali nám vždy kněží modlitbu, tečku na čelo, kytičku občas, či jiné maličkosti na památku obřadu. Byli jsme i v katolických chrámech a i tam probíhalo vše spontánně a bez zábran, že třeba nejsme křesťani. Indům to fakt nevadí. Zajímavé je, že jejich symboly v křesťanských chrámech jsou pozitivní, tedy např. Ježíš s roztaženýma žehnajícíma rukama, panenka madona žehnající nebo s dítětem. Ježíše ukřižovaného najdete jen malinkého někde zastrčeného . Působilo to pozitivně a čistěji, než chrámy, kde v Evropě běžně je zdůrazněno utrpení Ježíše na kříži jako hlavní symbol.

Některé chrámy měli silnou energii a občas jsme měli možnost v klidu si i sednout na zem a procítit vše kolem. Lidi na nás koukali a byli z toho nadšení.

Náš autobus brázdil cesty dálniční i velmi hrbolaté a naštěstí jsme všude dojeli a to ve zdraví a musím říct, že dobře, že jsem neseděla ve předu, ptotože to bylo bčas k nevíře, jak jsme se míjeli s ostatním provozem na silnici. Nějak tam funguje intuice , nebo obrovská dávka štěstí, nevím.

Opět jsem potkala jen malinkou havárku na celé cestě  Indií.

Nikde jsem neviděla se nikoho na ulici hádat či křičet, jen provoz aut a motorek, klaksonů  a ruch ulice vše překřičel.

Opět všude byli krávy, kozy, opice, psi na ulici se motali s naprostým klidem a na cestě mezi lidmi.

Opět jsem viděla růst rýži, mango, banány, kokosy  a práci lidí na poli. Tamilnádu je hodně zemědělská oblast a jen ve vetších městěch je nějaký průmysl.

Opět jsem viděli školy pro děti až za městem, autobusy plné dětí, ktreré je vozí do školy a zpět. Děti ve stejnokrojích do školy, upravené vlasy děvčat s živými květy, mašličky ve vlasech.  Starší ženy v nádherném sárí plném barev a odstínů.

Vidíte, jak chodí do chrámů nastrojení i s celou rodinou, chrámy jsou někdy plné lidí a to celý den jsou otevřeny a probíhají tam různé obřady na několika místech v jednom chrámu. I my jsme si sedali, lehali na zem, kolem nás mávali ohněm a různými vůněmi, kytičkami nás zdobili kolem krku občas a nebo aspoň živé květy do ruky.

Vítali nás i velmi pěkně v hotelích, občas i na úvod dali přívěšek symbolický na krk.

Některé hoteli měli i pěknou zahradu a  zajímavý interiér, byli uprostřed města i za městem. V jendom jsme dokonce viděli láskyplný tanec vodních hadů kober. Někomu se podařilo to i natočit. Občas jsme jedli s kokosy nad hlavou venku u večeře a nebo jsme měli po večeři ukázku tradičních indických tanců a umění akrobata. Vše s tradičními hudebními nástroji a s oděvy , symboly zvířat a bohů. Opravdu nevšední zážitek pro všechny.

Poslední dny jsme zažili i pozvání na slavnost studentek, které slavili velkou slavnost ,byli spontánní jen jednou v roce v této velké škole, tak tedy si to užívali, byli veselí, chtěli tancovat, skandovali, byli prostě rozvášněné a až divoké. Bylo jich možná 3000 či i více. Měli pro nás uvítání s hudbou, krásnou malbou mandal na zemi, kytičky po cestě,  a pak vystoupení na pódiu a k tomu ochutnání dobrůtek na zeleném banánovém listě.

Přijeli jsme do hotelu na pobřeží Bengálského zálivu a tam byla možnost i koupání pro hosty hotelu u pobřeží moře. Mě se tam podařilo nafotit východ slunce těsně před odjezdem domů. Jela jsem do Chennai, pak do Rijádu letadlem, pak do Londýna a odtud do Prahy, jelo nás pár lidiček o pár dní dříve, než ostatní, tak vznikla tato složitá cesta, která trvala2 dny. Doma na nás už čekala zase zima a povinnosti, ale dojmy mám z Indie ještě dnes.

Pokud se tam někdo chystáte, věřte, že se tam dějí věci nějak na objednávku a přitom ne vždy podle plánu, ale nakonec vše proběhne jak má. Hlavně nic nehoňte, nestresujte se a plně si vše užívejte.